Racek náš Prométheus
Spousta lidí díky
Racku
Dala nouzi s nudou
facku
Sem tam se to stává,a
člověka postihne bída
A díky vám
sláva,necítí se jak hnida
Že holky jak
matky,poskytnou nám polívku
Nemusím jíst
odpadky,jako prase ve chlívku
Když venku
vládne chlad,poskytnou nám oděvy
Oblékne se u
nich chlap,jak obléknou se děvy
Snad ti co jsou
šťastni,pochopí že z racka pomoc
Nás klienty
oblastní,posouvá nás vpřed a o moc
Vik
Hlody hladím hlad
z úst si vkládám
do rtu
velmi chutnou dortu
je má a tedy po právu
zub vykoná popravu
žaludek se s jícnem sladí
když oba tak rádi sladí
jak výstup po kluzké hoře
jak smutné vdovy hoře
touha hladu je strmě stálá
i tak za to ta mlska stála
(tady jsem si trochu zaslovíčkařil
a ukázal na nekonečnou více smyslnost a barevnost našeho krásného jazyka)
Vik
Trest za lenost
unaveny po
práci ,
Franta dom se
potácí
jenže výtah
nejede ,
a tolik schodu
nesvede.
Kazdy sval ho
bolí ,
jakou možnost
zvolí?
Počká než ho
opraví,
teď na pivo se zastaví
Večer když už
zase jezdi,
potácí se od zdi
ke zdi.
Z posledních sil
hledá vchod,
vsak dřív ho ve tmě
našel schod
„KURVA ten tu
včera nebyl.
Bud jsem namol,nebo
debil.“
Rozzuřený do tmy
řval ,
už nebolel ho
jenom sval .
Rozsekl si ret a
ucho,
z huby zmizel
zub i sucho.
Po hlavě mu
stéká krev,
přitom zvrací obsah
střev.
Kdyby to vzal
hnedle pesky,
nemel by teď otřes
těžký.
V nemocnici měsíc
celý,
poleží si než se
zcelí.
Bez piva jen s
lahvi džusu,
bez chrupu a plny
hnusu.
Nebyl li by tolik
líny,
byl by Frantův
příběh jiný.
Nezáživný, plný nudy,
však se zuby, a méně
rudý.
Vik
Nehojitelná bolest
jsem hladový a
neznám sytost
poté co jsem ztratil lásku
moje nitro sžírá lítost
a na srdci mám černou pásku
chtít ji zpět je křečovitost
at´nasadím jakoukoliv masku
navždy ztrácím milou bytost
svoji krásnou plavovlásku
souhlasil bych s každou podmínkou
však nevyčnívám z průměru
tak živím se jen vzpomínkou
a hledám její úměru
Vik
Klad či rozklad
Krutá je lednová
bezesná noc
beznaděj
jedová studí a moc
hrdost moje
umazaná
krčící se v koutku
nechce býti
uvázaná
tak opouští mě
loutku
musím ji začít
hledat
než mě skolí
rozklad
zkusím se změny
nebát
už není čas na
odklad
lezl bych li
dále po té hoře
do mého kopce
bažení
nesl bych si
stále totéž hoře
brzkého konce
vážení.
vik
